SBS ve vztahu k vnitřní bezpečnosti státu a veřejnému pořádku

 

Bezpečnost v demokratickém materiálním právním státě zajišťuje především vláda. V ČR k tomu využívá ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby (PČR, HZS ČR, obecní policii, a příp. AČR k jejich posílení), a při mimořádných událostech ohrožujících vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek využívá IZS a další složky[1]. Prostřednictvím státních profesionálních bezpečnostních složek vykonává zajišťování bezpečnosti státu primárně, ozbrojené síly jí slouží k obraně před vnějším napadením státu, příp. k posílení složek zmíněných výše. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek řadí Bezpečnostní strategie ČR mezi bezpečnostní zájmy ČR. Ohrozit je mohou jevy jako např. hospodářská kriminalita, extremismus, organizovaný zločin, korupce. Důležitým nástrojem při zajišťování vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku je prevence a potírání kriminality. Tyto aktivity spadají do gesce MV ČR, v jehož působnosti je k ochraně bezpečnosti osob a majetku určena PČR[2]. Obecní policie pak plní roli na úseku zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v  obci. Neméně důležitá je zainteresovanost samotných občanů a jejich sdružení, jak ve jménu společné odpovědnosti vůči celku předesílá Ústava ČR. Tento dobrovolný závazek dále stvrzuje zákon, který ukládá povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR i právnickým osobám[3]. Na tomto základě se ochranou majetku a osob mohou specificky zabývat i subjekty komerční bezpečnosti (soukromé bezpečnostní služby, SBS). Udělejme si stručný diskurs do oboru Ochrany majetku a osob, analýzu činnosti SBS, jejich postavení při zajišťování vnitřní bezpečnosti a veřejného přádku, rozsah kompetencí, legislativní ukotvení a související implikace.

Legislativní ukotvení činnosti SBS

Státem regulované „zajišťování bezpečnosti osob a majetku“ můžeme v naší legislativě vysledovat až do 50. let v období Československa po konci 2SV. Výchozím předpisem byl „zákon o národní bezpečnosti“, dle kterého bylo gestorem „zajišťování bezpečnosti osob a majetku“ a úkolů veřejného pořádku MV a národní výbory[4]. Výkonným orgánem MV při plnění úkolů národní bezpečnosti byl SNB. K němu zákon zmiňoval i „jiné bezpečnostní orgány“, které měly při úkolech národní bezpečnosti spolupůsobit – polní a lesní hlídači a dobrovolníci. Počátkem 60. let 20. století došlo k navazující právní úpravě „činnosti ostrahy majetku a osob“, jíž představovala vyhláška o závodní stráži. Závodní stráž můžeme považovat za předchůdce dnešních BA.

V novodobé historii ČR regulovala činnost SBS vyhláška federálního MV o ostraze majetku v socialistickém společenském vlastnictví[5]. V roce 1991 byla zrušena a od r. 1992 je v ČR patrné úsilí sestavit návrh samostatného „zákona o soukromé bezpečnostní činnosti“[6]. Navzdory tomu se v současnosti potýkáme s vakuem právní úpravy této rozsáhlé soukromo-podnikatelské sféry, a to i přes skutečnost, že může mít vliv na vnitřní bezpečnost státu. Z hlediska podnikatelského je okrajově upravena živnostenským zákonem, zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob, zákonem o zadávání veřejných zakázek, zákonem o IZS (ochrana obyvatelstva, plánovaná pomoc na vyžádání), aj. Nicméně oproti jiným evropským zemím je ČR v této záležitosti prozatím zdrženlivá.

Vyvstává otázka, proč tomu tak je? Jaké důvody hovoří pro přijetí chybějící legislativy a jaké proti? Ačkoli např. na Slovensku reguluje činnost SBS legislativa již od roku 2005, potřebujeme v podmínkách ČR rovněž podobnou specifickou legislativu? Pakliže ano, co přesně chceme navrhovaným předpisem v  činnosti SBS regulovat a proč? Jaké cíle sleduje iniciativa lobující za připravovanou normu, a jaký účel má tato nová norma plnit? Z opačného úhlu pohledu se můžeme také ptát, co je naopak důvodem, pro který zákon o SBS dosud přijat nebyl, přestože je tento druh podnikatelské činnosti značně rozšířen mezi vládními činiteli?[7].

Role SBS je v bezpečnostním systému ČR pouze doplňující, subsidiární a preventivního charakteru[8]. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci BA disponují toliko pravomocemi civilního občana, spočívá jejich úkol především v prevenci kriminality a předcházení škodám na majetku v rámci prevence trestné činnosti[9]. Přes tuto omezenou roli je však záběr aktivit SBS značně rozmanitý. Do jejich portfolia nespadá jen požárně preventivní činnost, recepční a vrátné služby a opatření fyzické bezpečnosti (fyzická ostraha, technické prostředky ochrany, režimová opatření). Dozorují v obchodních centrech, bankách, úřadech, dopravních prostředcích, zpracovávají osobní údaje (ACS, CCTV)[10]. Provozují PZTS, CIT, Event security, zajišťují ochranu VIP, bodyguarding, ozbrojené doprovody, služby detektivů i psovodů. Některé se specializují na střežení objektů zvláštního významu, ostrahu letištních prostor a jaderných elektráren, přičemž disponují moderními technologiemi, sofistikovanými bezpečnostními systémy, detektory kovů a výbušnin, apod. Dokonce aspirují na subjekty suplující na úseku veřejného pořádku úkoly obecní policie[11].

Český průmysl komerční bezpečnosti se pyšní téměř 7 tisíci podnikatelských subjektů s cca 50 tisíci zaměstnanci[12]. Je na místě položit si otázku, co vytváří tak mohutnou poptávku po SBS? Jsou to snad nedostačující kapacitní možnosti na straně státu při zajišťování vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku? Či poptávku klientů podmiňují produktové podmínky pojišťovacích společností? S tímto stavem, kdy počty pracovníků SBS převyšují počty příslušníků PČR, se můžeme setkat i v jiných státech Evropy[13]. Zatímco však PČR působí v rámci vnitřní bezpečnost a veřejného pořádku plošně a z prostředků daňových poplatníků, SBS operují lokálně na objednávku konkrétních subjektů a poskytují své služby na komerčním základě, tj. za úplatu za účelem kumulování zisku. Podsouvá se tak hypotéza, že veřejný pořádek jako chráněné aktivum zde figuruje až po prioritách klienta, a to i tehdy, je-li tímto klientem stát v zastoupení ministerstva[14].

Jaké dopady tedy bude mít přijetí zákona o SBS na PČR jako na primární složku zajišťující vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek, jenž SBS a pracovníkům BA jasně stanoví jejich pravomoci? Budou vedle asistentů prevence kriminality, sousedských hlídek a domobrany adekvátněji nápomocni PČR, která se dlouhodobě potýká s personálním nedostatkem, aniž by zasahovali do jejích kompetencí či s nimi dokonce kolidovali?

A pakliže připustíme, že jedním z motivů pro přijetí zákona o SBS je úmysl eliminovat zneužívání prostředků a možností SBS pro jejich další nežádoucí činnost, je nutné se zamyslet nad tím, jakým způsobem mohou SBS ovlivnit vnitřní bezpečnost státu[15]? Pakliže by totiž stát měl při potírání zločinnosti regulovat jako její pachatele samotné SBS jako subsidiární prvky bezpečnostního systému ČR, byla by taková paradoxní situace na pováženou a citelným ohrožením vnitřní bezpečnosti státu.

Pokud tedy začneme regulovat činnost SBS, jejich počet na trhu jako přirozená odpověď tržních mechanismů, klesne. To bude mít své implikace do podnikatelského prostředí i do oblasti zaměstnanosti. Můžeme se tedy ptát, zda zájem na existenci zákona o SBS má přispět ke zkvalitnění činnosti SBS v zájmu vnitřní bezpečnosti státu, nebo má pomoci gigantům v oboru vytěsnit z trhu rivaly? Uvedená hlediska nastiňují možné příčiny, proč kolem zákona o SBS panuje tolik neshod.

Aktuální problémy SBS

Vedle přípravy zákona o SBS rezonuje oborem Ochrany majetku a osob několik aktuálních témat. Diskutuje se zejména o překážkách podnikání v průmyslu komerční bezpečnosti a pracovních podmínkách zaměstnanců SBS.

Nejpalčivějším problémem se jeví problematika výběrových řízení, ve kterých bývají služby na zajišťování fyzické ostrahy poptávány za cenu hluboko pod možností minimálních podnikatelských nákladů. Nejnižší nabídková cena za ostrahu často rozhoduje o vítězi, který své služby nabídne tzv. pod cenou[16]. Ve výběrových řízeních tak dochází k podhodnocování služeb ochrany majetku a osob; jsou poptávány za neúměrně nízké ceny. V tomto směru absentuje role státu jako garanta přiměřenosti a podporovatele etiky podnikání a zaměstnávání v ČR. Kromě stanoviska MPSV chybí zákonná garance nejnižší přípustné ceny, za niž lze ostrahu najmout a která by zajišťovala spravedlivý zisk podnikatele a potažmo i slušnou životní úroveň jeho zaměstnanců[17].

K uvedené problematice se váže problém mezd zaměstnanců SBS, které v současnosti upravuje nařízení vlády o minimální mzdě a nejnižších úrovních zaručené mzdy[18]. Zákonnou povinnost vyplatit zaměstnanci hodinovou mzdu dle tohoto předpisu je při neexistenci záruky nejnižší úrovně nabídkové ceny za jeho služby velkou třecí plochou celého odvětví. Výsledné záporné reziduální částky se sanují např. dotacemi z ÚP na zaměstnávání OZP[19]. S tím je dále spojena agenda mzdových nákladů v tomto segmentu trhu. Vysoké zákonné odvody firem za zaměstnance jsou překážkou zaměstnávání na HPP. Úsporná opatření firem se odráží na personálním pokrytí získaných zakázek, a výsledkem je řetězení pracovních poměrů a ztrátové projekty se sanují najímáním nízkonákladových zaměstnanců[20].

V neposlední řadě pak lze zmínit rizikový potenciál nezabezpečení dostatečné úrovně pracovních podmínek těchto zaměstnanců, z toho pramenící nežádoucí fluktuaci v oboru provázenou následně i dopady do personální bezpečnosti, náklady na zajištění kvalifikačních standardů nových zaměstnanců a mnohé další. Nastíněné deformity podnikatelského i pracovního prostředí jsou výraznými příčinami tristního stavu celého oboru, který prozatím nenachází opěrný bod ani ve veřejném mínění, ani v zákonných mantinelech právního řádu ČR[21].

Shrnutí

SBS přispívají vedle státních bezpečnostních složek k zajišťování vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku neopomenutelným dílem. Trh SBS však trpí závažnými defekty, které obor ochrany majetku a osob postupně destruují. Absence právní úpravy činnosti SBS a závazných kodexů pro jejich podnikání je ze strany klientely znežíváno k podhodnocování služeb BA, ačkoli by paradoxně právě klientela sama měla mít majoritní zájem na jejich kvalitativním posunu. Iniciace návrhu zákona o SBS tak může pramenit z příliš silných konkurenčních tlaků, přestože zdravé konkurenční prostředí disponuje přirozeným samoregulačním mechanismem vytěsňující konkurenci vzájemnou interakcí nabídky a poptávky. Podnikatelské lobby a aktuální trend privatizace bezpečnosti tedy může stát za snahou o eliminaci této značně široké konkurence.

Podhodnocování SBS v rámci veřejných zakázek, absence regulí v tomto procesu za stálého zvyšování zaručené mzdy v oboru mají destruktivní dopady do průmyslu komerční bezpečnosti s návaznými bezpečnostními implikacemi. Nicméně přestože vláda viní SBS z masového porušování zákonů, zatím nepřijala adekvátní protiopatření. Dosavadní navrhované řešení nabízí pouze nákup licencí nedostupných pro SBS ohrožující vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek[22]. Není však zodpovědné předesílat, že by bylo možné se z nespolehlivosti vykoupit a že vytěsní nekvalitní BA. Sankce sice zmenší počet těchto podnikatelských subjektů, nezvětší tím však kvalitu jejich služeb.

Jedním z  motivů pro přijetí zákona o SBS by tak měl být zájem na kultivaci oboru. Nízká mzda degraduje odpovědnou práci BA a snižuje jejich společenskou prestiž. Vysoké odvody firem za zaměstnance bez garance korektních podmínek pro podnikání znesnadňují zaměstnávání na HPP, načež se pak mnozí bez přesčasů neuživí. Následný vysoký počet odpracovaných hod za neadekvátní ohodnocení potápí nejen samotné zaměstnance, ale i celý obor Ochrany majetku a osob. Zvyšování mezd je tak třeba doplnit zárukou spravedlivého podnikatelského zisku. Optimalizace podmínek pro podnikání BA přinese kontinuální rozvoj průmyslu komerční bezpečnosti, zvýší kulturu zaměstnávání v odvětví, jeho kvalitu i prestiž, a vyvede ho z kategorie nízkopříjmových zaměstnání. Na trhu pak nebude preferována BA s nejlevnějšími službami, nýbrž s nejvyšší kvalitou.

Ačkoliv se v oboru ochrany majetku a osob k jeho prospěchu často angažují i bývalí příslušníci PČR, není účelné, aby SBS získaly širší pravomoci. Nejsou totiž kompetentní nastolovat spravedlnost, udělovat pokuty, provádět vyšetřování, apod. Ani by neměly být. Jejich činnost je upravena dostatečně zejména občanským a trestním zákoníkem, a pokud tyto mantinely nestačí, je třeba se u nich pozastavit, nikoli je překrýt novými normami.

 

 

Stránky: 1 2