Nežijeme, abychom pracovali. Žijeme,
abychom žili i mimo pracoviště!
Nejsme otroci !!!

Pokud pracujete víc, než žijete a navíc to ani nestačí na důstojnou existenci, jste vykořisťovaným otrokem:

• Zatímco celý den v práci věnujete čas někomu jinému, vaše děti vychovává cizí člověk, nebo instituce
• Soukromý život napodobujete na sociálních sítích a po cestě do práce a z práce.
• Štvaný zaměstnanec musí čekat i na dovolení dojít se najíst nebo na wc.
• I když si platíte zdravotní, tři dny marodění ani léky vám nikdo nezaplatí.
• Kvůli práci vám nezbývá ani čas si dohledat objektivní informace a dát si dohromady souvislosti (které nemáte vědět)
• Nakonec za celoživotní přesčasy obdržíte nejspíše nuzný důchod. Takovou hodnotu má vaše práce a čas v ní strávený.

 Čas na rodinu – právo nebo privilegium?

Jen si všimněte, jak každé ráno davy zotročených lidí spěchají metrem a přeplněnými autobusy do práce, kde budou trávit celý den prací pro někoho, kdo si na rozdíl od nich může dovolit auto a dovolenou, zatímco jejich děti vychovává někdo cizí. Večer se pak ty samé davy vrací MHD domů unavení a se svěšenými hlavami. Večer si stihnou zajistit akorát tak nákupy a večeři, a vyslechnout dávku dezinformací z TV. Vyčerpaní pak ulehají, aby se následující den znovu vrhli do kolotoče prací za tak nízké výplaty, že bez půjček nemají šanci vyjít. Není tohle otroctví???

Narodili jsme se, abychom většinu života strávili prací, nebo pracujeme proto, abychom si mohli užívat opravdového života? Chodit za kulturou, na výlety, dovolené, či si něco hezkého a užitečného koupit? Míváte mezi směnami dost volna na osobní život? Práce nemá být smyslem narození, má být prostředkem k živobytí. Máte při svém pracovním vytížení ale čas na nějaké živobytí?

Už jste si někdy spočítali, kolik hodin měsíčně trávíte prací, a kolik vám zbývá na soukromý život? Je to 168:128 (a to jen velmi zaokrouhleně). Přijde vám taková práce dobře ohodnocená? Ušetříte z takové práce alespoň na dovolenou, kulturu, zubaře nebo léčbu, či si můžete dovolit koupit auto? Pro koho pak je celá ta produkce automobilů, zboží a služeb? Kdo je tím odběratelem, když ne pracující třída?

Na koho cílí reklamy v TV, které propagují předražené výrobky a služby? Na koho cílí banky, nabízející půjčky, v jejichž důsledku většina zotročených a vykořisťovaných pracujících nemajících jiné východisko, upadne do dluhových pastí – na tom se pak přiživí desítky dalších subjektů (právníci, inkasní společnosti, insolvenční správci, exekutoři, stěhovací firmy, firmy zabývající se odprodejem pohledávek, finanční poradci, pojišťovací makléři, obchodníci s nemovitostmi), kteří se na váš majetek slétnou jako supi a rozporcují si ho.

Všímejte si kolem, kolik lidí nevidí, co se děje, kolik lidí hledá jídlo v odpadkových koších, kolik seniorů nemá z nízkého důchodu na léky, kolik lidí si nemůže dovolit ani veřejné WC! Proč někdo musí mít dvě až tři práce (HPP + dohody), aby se uživil, zatímco jiný je nezaměstnaný? Proč někdo obědvá kdykoliv, a jiný musí čekat na přidělenou pauzu? V čem je druhý víc člověkem, že má tyto výsady v práci? Nebo jsme snad něčí otroci? Pokud vás momentální způsob života neuživí a práce vám nedokáže zajistit důstojný život a navíc vás nutí spadnout do spárů bankéřů a nekonečných půjček, pak to není práce! Je to otroctví pro někoho jiného!

Narodili jsme se, abychom žili svůj vlastní život, nebo abychom většinu rodinného života obětovali otrocké práci pro vykořisťovatele? Vám se líbí být otrok?

Proč dělat přesčasy, když za to není jistota solidního důchodu? Vypadá to, že vůbec není podstatné, jak moc jste pracovali. Směrodatné je, zda jste si platili pojištění – pracovat přitom nemusíte! To dokazuje, jakou hodnotu vaše práce a přesčasy má! Nebo spíš nemá. O hodnotě rodiny vzhledem k sociálním poměrům matek na mateřské, nebo o hodnotě člověka vzhledem k nesnázím zdravotně znevýhodněných, by se dala napsat celá esej, ale přesto by to nic nezměnilo. V ČR máte jen taková práva, která si vydobudete!